Vtipy - Církevní
"Tak co, jak se žije v pekle?"
"Paráda. Pestrá společnost a chutná strava. A co v nebi?"
"Někdy pracujeme i šestnáct hodin denně."
"Nepovídej?! A proč?"
"Nejsou lidi."
Vedle jednoho ateisty žil velmi zbožný pán.
Trávil celé dny na modlitbách a rozmlouváním se svým Bohem.
Soused nezavadil ani pohledem o kostel a přitom měl dobrou práci, hezkou ženu a dvě zdravé děti.
Asketa se dřel denně v práci a přežíval od výplaty k výplatě a i rodinný život nebyl nic moc. "Bože, můžeš mi říct čím to je, že soused jen čiší spokojeností a štěstím i když se nemodlí a můj život není spokojený?"
Z nebe se ozval hlas: "Protože mě pořád neotravuje!"
Farář se ptá na hodině náboženství dětí: "Kdo chce jít do nebe?" Hlásí se všichni kromě Pepíčka Kalianků. "Proč ty do nebe nechceš?" "Protože maminka říkala, že mám jít ze školy rovnou domů!"
Svatá trojice plánuje dovolenou. Bůh navrhuje:
"Co kdybychom jeli do Jeruzaléma?"
Ježíšovi se to ale nelíbí: "Do Jeruzaléma ne, mám na to město špatné vzpomínky. Co třeba Vatikán?" A Duch svatý říká:
"Jasně pojedeme do Vatikánu, tam jsem ještě nebyl."
Svatý Petr uslyší klepání na nebeskou bránu, otevře a uvidí tam stát muže. Než se ho stačí na cokoliv zeptat, muž zmizí. Po chvíli se klepání ozve znovu. Když svatý Petr otevře, stojí před ním tentýž muž, ale v příští vteřině zmizí.
˝Poslyšte!˝ zavolá za ním svatý Petr. ˝Vy si ze mě děláte šprťouchlata, nebo co?˝
˝Ne,˝ ozve se v dálce. ˝Oni se mě snaží vzkřísit.˝
Vítek je ztracen v lese, už se setmělo a on stále nemůže najít cestu z lesa ven. Najednou šlápne do prázdna a už letí dolů ze srázu. Podaří se mu však zachytit se za strom. Dole, asi 30 metrů pod sebou vidí vodní hladinu, ze které ční ostré kameny. Vítek se podívá nahoru a zakřičí: "Je tam nahoře někdo, kdo by mi mohl pomoci?" Z nebes se ozve božský hlas: "Vítku, věříš?" Vítek odpoví: "Věřím, věřím!" A hlas shůry praví: "Dobře, tvá víra tě ochrání. Skoč!" Vítek se podívá dolů, vidí vodní hladinu ze které ční kameny. Pak se zase podívá nahoru a zavolá: "Není tam nahoře ještě někdo?"
Přijde duše do nebe. Svatý Petr se ptá na povolání.
"Doktor!" praví duše hrdě a už se hrne dovnitř.
"Moment, stát!" povídá Svatý Petr.
"Vy musíte vchodem pro dodavatele!"
Kněz praví na mši svým věřícím: „Příští neděli budu kázat o lži a chci, abyste si všichni přečetli sedmnáctou kapitolu Markova evangelia.“ O týden později se před kázáním ptá z kazatelny, kdo všechno četl sedmnáctou kapitolu. Zvednou se ruce všech přítomných. Kněz s úsměvem povídá: „Marek má jen šestnáct kapitol. Takže teď začnu kázat o hříchu lži…“
Jednoho dne přišla paní Nováková do kostela poradit se s knězem:
"Pane faráři, mám problém. Můj muž vždycky v průběhu vašich kázání usíná. Je to ostudné a já nevím, co mám dělat."
"Mám nápad", povídá kněz. "Sedněte si dopředu, abych na vás viděl. Vezměte si tenhle napínáček. Já seshora uvidím, když váš manžel usne, dám vám znamení a vy ho píchnete do nohy."
V neděli na kázání samozřejmě pan Novák usnul. Kněz to zpozoroval a rozjel plán:
"A komu vděčíme za nejvyšší oběť?" a pokynul paní Novákové.
"Ježíši!"
zařval pan Novák, když ho jeho žena bodla ostrým hrotem.
"Ano, máte pravdu, pane Nováku, Ježíš se za nás všechny obětoval." Pan Novák brzy znovu upadl do dřímoty. Kněz si zase všiml.
"Kdo je naším zachráncem? Pro koho žijeme?" a kývl na pani Novákovou. "Proboha!"
vyrazil pan Novák, když mu žena opět vrazila napínáček do nohy.
"Ano, zase máte pravdu," pravil kněz s úsměvem. Pan Novák zase upadával do spánku, knězovo kázání nabíralo na tempu a stalo se, že jeden z jeho rozmáchlých pohybů rukama na kazatelně pochopila paní Nováková jako další signál.
"A co řekla Eva Adamovi, když mu porodila devětadevadesátého syna?" řekl zrovna kněz.
Paní Nováková bodla a manžel zařval: "Ještě jednou do mě tuhle prokletou věc zarazíš a já ti ho vyrvu a nacpu do prdele!"